Zamyšlení nad biblickým textem
Jan 10:11-16 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Třetí neděle po Velikonocích bývá označována jako neděle Dobrého pastýře. Obraz dobrého pastýře – tak známý z Písma! Patří mezi biblická místa, která jsou velice prostá a při tom nás uchvacují svojí velikou hloubkou. K Ježíšovým slovům, která jsme si právě přečetli z Janova evangelia, se můžeme vracet neustále a ona k nám budou promlouvat a pokaždé před námi otevřou něco nového. Něco krásného z veliké pokladnice Boží moudrosti, z radosti evangelia. Ukážou nám správnou cestu pro naše životní směřování. Dodají naději a utěší nás a posílí.
Ovšem je dnes dost lidí, kteří by s tím, co bylo výše řečeno, vůbec nesouhlasili. Podle nejednoho člověka nám už Bible nemá co říci. Vždyť všechno je v současnosti jiné a tedy to, co někdo napsal před stovkami let, už nemůže dnešnímu člověku přinést vůbec nic. Tohle není ojedinělý názor, ovšem mnozí z těch, kdo ho zastávají, se možná nikdy nenamáhali Bibli ani otevřít. Je ale pravdou, že pokud člověk neznalý věci začne v Písmu číst jako v běžné literatuře, pak určitě spoustě věcí vůbec neporozumí a patrně Bibli odloží mezi ty knihy, na něž sedá prach.
Žijeme skutečně v hodně odlišných reáliích, než žili lidé v Palestině před stovkami let. Na druhou stranu – doba se sice změnila, ale člověk, člověk, ten se nezměnil. Tehdy i dnes tu na zemi spěje od svého narození vstříc smrti. Žije ve vztahu k druhým lidem. Řeší obdobné problémy a konflikty. Ctí radost i bolest a strach. Směje se. Pláče. Bojí se. Hněvá. Má své naděje a touhy. Jeho srdce volá po pokoji a lásce. Hledá pevný opěrný bod… Když čteme biblická slova, někdy až zamrazí nad jejich stálou aktuálností. Některá místa z PS k nám promlouvají jakoby automaticky, a jiná musíme pro sebe trochu dešifrovat. Hledat klíč k jejich pochopení. Trochu té námahy stojí určitě za to…
Tak je to i s obrazem dobrého pastýře – těm dříve narozeným je důvěrně známý a řeknou, že právě toto žádné dlouhé vysvětlování nepotřebuje. Avšak někomu bude přece jen zmíněná biblická pasáž připadat poněkud vzdálená a nesrozumitelná. Mnozí z generace mladší ji mohou dobře pochopit až po vysvětlení určitých skutečností. V současnosti sice vídáme porůznu skupinky oveček, kterak spásají různé meze a louky, ale celé velké stádo ovcí s pastýřem v čele to je vzácné. Pro Palestinu Ježíšových časů, to byl ale typický obrázek.
Ovečky nebyly pokládány za hloupá zvířata, přesto však potřebovaly někoho, kdo se o ně staral. Kdo jim ve dne ukázal vhodnou pastvu a vodní zdroj, kde by mohly utišit žízeň. Někoho, kdo i v noci nad nimi bděl a chránil je před útoky dravé zvěře. Tím někým byl pastýř. On toto vše zajišťoval. Když to byl pastýř dobrý, tak ovečky nestrádaly a dobře prospívaly. Vždyť on každou dobře znal a na každé mu záleželo. Věděl, co která ráda a co nikoliv, že jedna je tvrdohlavá a druhá mírná, jiná bázlivá a další zase všetečná a ještě další jde klidně vstříc nebezpečí… Ovečky ho poznaly už po hlase a svým přirozeným instinktem věděly, že když je on nablízku, pak jim bude dobře. Proto mu důvěřovaly a vždy ho ochotně následovaly. Pozor, pastýř nikdy ovce nehnal, třeba jako honáci ženou stáda krav, on šel vždy před nimi a vedl je. Toto je dobré vědět, abychom pochopili, co nám Písmo chce povědět, když mluví o Hospodinu, jako o našem pastýři a když Pán Ježíš užívá stejného obrazu, aby lidem přiblížil sebe a své poslání.
Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Nejde o snižování naší lidské důstojnosti, když jsme zde přirovnáváni k ovečkám. Je to určitá analogie. Sice to někteří budou neradi slyšet, ale je to tak: My lidé potřebujeme někoho, kdo by se o nás staral, kdo by se nás ujal, vedl nás a chránil. Přestože si to často myslíme, nejsme tak moudří, abychom si správně dokázali poradit se životem. Abychom nebloudili a nestrádali, ale šli bezpečnou cestou a měli vždy dostatek všeho, co je k dobrému životu zapotřebí – po všech stránkách – tělesné i duchovní. Vždyť sami od sebe nevíme často kam jít a neumíme rozlišit co je pro nás dobré a co nikoliv. Už vůbec pak není v našich silách uchránit svůj život proti zničujícím nástrahám zlého a vyvést jej ze spárů věčné smrti. Tím někým, v jehož moci toto všechno je, kdo náš život může zabezpečit ve všech ohledech a dát mu šťastný cíl a naplnění, tím někým je Hospodin a ten, kterého nám On poslal na pomoc – Ježíš Kristus. On je nám lidem, čím byl dobrý pastýř svěřeným ovečkám.
Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Ježíš Kristus, náš dobrý pastýř nás zná a to daleko lépe než my sami sebe. Je s podivem, že nás má přesto rád a záleží mu na nás. Dokonce tak moc, že nasadil svůj život a vydal ho za nás. Podstoupil hořkou smrt…pro nás lidi a pro naši spásu. Teprve když víme o jeho kříži a vzkříšení, poznáváme skutečnou hloubku Ježíšova vztahu k nám. On pro nás toto učinil zcela svobodně, z lásky k nám. Z lásky, kterou si nezasloužíme, a přesto tu je. Tak nepochopitelně veliká, nezměrná… Je tu pro nás. Dává se nám zcela a bez výhrad. K Pánu Ježíši Kristu můžeme mít ten nejdůvěrnější vztah. Smíme k němu se vším přijít – se svými radostmi i bolestmi. U něho můžeme složit veškeré starosti, povědět mu, co nás trápí, jak slabí jsme. Nic před ním nemusíme tajit. On nás přijímá takové, jací jsme, a dává novou sílu k dobrému. Dává nový život, jehož naplnění je ve věčné radosti Božího království.
Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Tento dobrý pastýř nám byl dán samým Bohem a je jen na nás jestli ho dokážeme přijmout. Jestli ho budeme chtít znát. Ano, je důležité ho znát. Naslouchat jeho hlasu a následovat jej. Pak nemůžeme zabloudit a nikdy nebudeme mít nedostatku. On se o nás vždy dobře postará. Možná se někomu v dnešní době počítačů, vesmírných letů a vyspělých technologií zdá obraz dobrého pastýře poněkud a cizí. Jeho jádro však platí stále. Je radostnou a nadějeplnou zvěstí o Kristu a těch, kdo jsou s ním spojeni. Slovem, které potěšuje a posiluje: Kristus, Dobrý pastýř, strážce našich duší, dává život a dává ho v hojnosti. AMEN
(Lada Kocourková)