Zde je zamyšlení nad biblickým textem pro 5. postní neděli
Biblický text: Jan 11, 1-46 – Vzkříšení Lazara
Milí přátelé v Kristu, sestry a bratří, pokoj Vám,
dnešní evangelium nám může být velkou posilou. Jistě pro tento čas, kdy netušíme, jak se dál bude vyvíjet celosvětová epidemie, jak dlouho ještě potrvá karanténa, a co vše tato situace přinese. Posilu z tohoto svědectví Písma ale budeme moci čerpat také, až toto období pomine. Pro všechny další časy, které přijdou. Evangelista Jan nám zde přináší zvěst o zachraňující Boží lásce. O tom, že tato láska k nám přichází a dává se nám v Ježíši Kristu. A že je silnější než smrt. Pojďme si o tom povědět trochu víc.
Lazar, a jeho sestry Marie a Marta z Betanie. S Ježíšem je vázalo pouto upřímného přátelství. Když u nich Ježíš pobýval, Marie pozorně naslouchala Jeho slovům a Marta o něj obětavě pečovala. Ježíš tyto své přátele velmi miloval. Tím více zarazí, že nespěchá okamžitě na pomoc, když mu sestry vzkážou, že jeho přítel Lazar onemocněl. Proč je tomu tak? Kdybys tu byl, nebyl by můj bratr zemřel… Dvakrát zaznívá tahle věta v našem příběhu. Nejdřív ji slyšíme z úst Marty a později ji vysloví také Marie. Je to výčitka? Smutné konstatování? Snad. Možná jsme se někdy v životě k Pánu Ježíši obraceli podobně. Kdybys tu byl, tak by se nepřihodilo to a to. Stane se něco bolavého a my máme pocit, že Pán o tom neví, že nás zanechal opuštěné. Kdybys tu byl, nebyl by můj bratr zemřel… V těch slovech je ale zároveň vyjádřena víra v Ježíšovu velikou moc. On od nás může vzdálit zlé, může uzdravit, pomoci nám ve složité situaci. To je správná víra. V Písmu je tato Ježíšova moc dosvědčena nejednou. Ježíš nám však chce ukázat k věcem ještě daleko větším. Proto otálí, Proto se nevydá do Betanie hned, ale až po dvou dnech. To aby se mohla naplno zjevit velikost a moc Boží lásky, aby skrze ni byl Boží Syn oslaven. Aby nejen Marie, Marta a Lazar a lidé kolem nich mohli poznat, kdo k nim v Ježíši přichází, ale abychom to mohli pochopit a poznat i my. Abychom nahlédli, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a jeho moc přesahuje každé pomyšlení. Abychom v něho mohli uvěřit a tak získat život, který nepomíjí.
Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Toto je, soudím, nejdůležitější věta našeho textu. Ježíš ji říká Martě a vzápětí potvrzuje činem nad jiné mocným. Vzkříšením Lazara. Jeho přítel odpočíval už čtyři dny v hrobě. Podle tehdejších představ se po smrti duše ještě tři dny vracela nazpět k tělu. Jenže tady nastal už den čtvrtý. To byla beznadějná situace. Tělo v rozkladu a hrob zabedněný těžkým kamenem. Tady už nemělo smysl cokoliv dělat. Tady už smrt byla definitivní. Do celého dění však právě v tomto okamžiku vstupuje Ježíš a Jeho moc na to stačí. Přemáhá smrt. Pouhým slovem. „Lazare, pojď ven!“ a „zemřelý vyšel“,
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Podobně může Ježíš vzkřísit i nás – už tady a teď. On nás chce takto vzkřísit a dostat z hrobu, protože nás miluje. Je psáno, že Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Za jména těchto lidí si můžeme dosadit každý své vlastní jméno. I na nás den za dnem znovu a znovu útočí různé zlé věci, aby nás pohltily, obklopily temnotou, podobnou temnotě hrobu. Máme však vědět, že také vůči nám se Ježíš zachvívá soucitem a láskou – znovu a znovu nás chce pozvednout k životu. Už nyní jsme voláni ze smrti k životu. Ježíš stojí před námi a říká: …Pojď ven! Volá každého z nás: Vyjdi ven z hrobu své lhostejnosti, pýchy, sobectví, hříchu, z chaosu v němž žiješ, z beznaděje, smutku a strachu. Vyjdi ven z temnoty na světlo, ze smrti k životu! Přijmi ten dar, raduj se z dobrých věcí, které ti zde na zemi Pán Bůh dává, raduj se z nich a žij! Bez obav a v pokoji.
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Ale tím Ježíšova moc zdaleka nekončí. …každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Vzkříšení Lazara je jen předzvěstí onoho slavného Kristova vzkříšení. Lazar vstal z hrobu, žil tu na zemi určitý jemu vyměřený čas, a po té znovu zemřel. Také my zemřeme, to je základní běh našeho času. Pozemské žití je ohraničeno narozením a smrtí. Ano, zemřeme, ale přesto smrt nad námi nebude mít poslední slovo. Nemusíme umřít na věky. Ježíš zázrak vzkříšení Lazara učinil kvůli nám, abychom uvěřili v jeho moc a lásku. V Kristově vzkříšení je ovšem mnohem víc. Kristus už neumírá, smrt nad ním nepanuje. Spolu s ním jsou zváni k věčnému životu i všichni lidé. Každému, kdo uvěří, se tento život otevírá. Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
Ježíš je Kristus, Boží Syn miluje nás a má moc pozvednout nás ze smrti k životu. Tady a teď a na věky. Ovšem je jen na nás, zda-li v tuto Boží lásku a moc uvěříme. Zda-li ve víře přijmeme Ježíše Krista jako svého Zachránce a Spasitele. Boží láska v Kristu tu je a zůstává pro nás, avšak nikomu se nevnucuje. Jen se ptá: Věříš tomu? Tato otázka patří nejen Martě, ale i každému z nás. A na každém z nás je, jak na ni odpoví.
Boží láska k nám přichází a dává se nám v Ježíši Kristu a je silnější než smrt. Živá víra ví, že, Kristus nás už nyní vyvádí z našich různých temnot ke světlu a plnému a radostnému životu. A také ví, že On s námi zůstane i ve smrti, aby nás jeho láska povolala k životu, který nepomíjí. Kéž nás toto poselství evangelia o vzkříšení Lazara posiluje a naplňuje pokojem.
AMEN