Uzdravení slepého

Biblický text: Jan 9, 1-41

Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil on, ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe a umyj se!‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce. Řekli tedy znovu tomu slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“ Rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také nevíme. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto řekli jeho rodiče: „Je dospělý, zeptejte se ho!“ Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“ Řekli mu: „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“ Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.

Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena. Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“

 

Kázání 4. neděle postní 22. března 2020

Sestry a bratři v Kristu, pokoj Vám,

tohle je první ze zamyšlení nad nedělními biblickými texty, které píšu pro čas mimořádné situace, kdy kvůli koronavirové epidemii musí zůstat dveře kostelů zavřené. Nelze se sejít k bohoslužbám, ale Boží slovo k nám může promlouvat i tak. Evangelium 4. postní neděle o uzdravení slepého hovoří aktuálně také do dnešní situace. V tomto textu je více motivů, kterými bychom se mohli zabývat a které jsou zvěstné a oslovující. Já jsem vybrala jeden z nich.

Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil on, ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

To je aktuální otázka: Proč se některé věci dějí? Určitě jsme si ji položili nejednou i ve svém osobním životě. Proč jsem ztratil práci? Proč jsem osamělá? Proč jsem onemocněl? Proč mě potkala vážná nehoda? Proč mě moje děti nechtějí znát?… A tak podobně. Nesčetněkrát se tváří v tvář určitým situacím ptáme: Proč se zrovna mně toto děje? A občas se ptá i naše okolí. Když jsem byla na jednom vyšetření v nemocnici, ptala se mě obdobně jedna ze zdravotních sester. Když zjistila, jaké mám povolání a že se onkologicky léčím, nedalo jí to a vznesla otázku: Zrovna vy, a takovéhle onemocnění? Proč? Jak si to vysvětlujete? Nad tím dotazem se vznášel podobný stín úvah, jaký byl přítomný v otázce učedníků, když potkali člověka od narození slepého. „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Slepota jako trest za hřích, za něco, co spáchal ten člověk osobně, anebo co nedobrého udělali jeho rodiče. Zákon kauzality. Každá příčina má svůj následek a každý následek má nějakou příčinu. Jako příčina slepoty se jeví hřích, provinění. Ta nemoc je trestem Božím. Jistě, mohlo by to tak být, avšak Ježíš ukazuje, že tohle je velmi zjednodušené uvažování a že všechno může být úplně jinak. Ježíš nás vede na hlubinu. Učí, že prvoplánové odpovědi nemusejí být vždycky správné. Ježíš odpověděl: „Nezhřešil on, ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

My se asi nyní patrně také ptáme: Proč svět zasáhla koronavirová epidemie? Proč se děje to, co se děje? A jednoduchá odpověď se zase nabízí. Je to trest. Trest na zpronevěřilé lidstvo, které už neví rozmařilostí coby. Je to trest za naše hříchy! A jistě může v tomto tvrzení být část pravdy, ale možná, že je to poněkud složitější. Ostatně, nemyslím si, že by nás Pán Bůh musel trestat. Potrestat se totiž zvládneme sami. Respektive si přivodit různé negativní a zlé věci. Ty, mimo jiné, nejednou bývají důsledkem našeho způsobu života. Toho, jak nerespektujeme Boží řády, jak zacházíme s přírodou, jak se chováme ke svým bližním, jak zapomínáme na svého Stvořitele. Přesto všechno nás milostivý Bůh nezavrhl, ale stále s námi počítá. Jsme zahrnuti v jeho plánu spásy. I k naší záchraně poslal svého Syna, Ježíše Krista. I kvůli nám Ježíš přišel do tohoto světa. Žil tu s námi, kázal evangelium, zvěstoval svými skutky Boží lásku k nám. Nakonec byl umučen a zemřel, aby nám skrze jeho kříž a vzkříšení mohl být darován nový život. Život vysvobozený z otroctví hříchu a smrti. Evangelium vypráví, že tehdy se na člověku slepém od narození měly zjevit velké Boží skutky. On a další lidé měli a mají poznat Ježíše jako Krista. Jako Spasitele. „Nezhřešil on, ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

Pán Ježíš onomu člověku tenkrát vrátil zrak. Už to samo o sobě bylo něco velikého a nevídaného. Ovšem Ježíš mu daroval mnohem víc, než jen fyzické uzdravení. On mu dal prohlédnout a spatřit Boží lásku, která se klene nad tímto světem a která se k nám lidem sklání v Pánu Ježíši Kristu. …řekl mu (Ježíš): „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“  A nejen jemu dal Ježíš takto prohlédnout, nýbrž i dalším lidem. Určitě mnohým v jeho okolí a pak celým generacím těch, kteří slyší toto evangelium. 

Možná, že také v tom, co se nyní děje s námi a se světem se mají zjevit velké Boží skutky. Možná, že skrze to s námi Pán Bůh učiní nějaký div. Abychom prohlédli, abychom začali vidět věci, které jsme dosud vidět nedokázali nebo které jsme v běžném životním koloběhu tak nějak přehlíželi. Pevně věřím, že nám Pán Bůh dá zvládnout tuto epidemii, že nám pomůže a vyvede nás z toho. Ale možná nejen to. On přece slibuje, že uvidíme věci daleko větší. Možná právě tato situace přinese uzdravení pro mnoho lidí. Uzdravení jejich životů. Uzdravení jejich vztahů k bližním i uzdravení a obnovení vztahu k Pánu a dárci života. Prohlédnutí a rozpoznání oné síly, která dává celému životu smysl. Přiblížení se k Tomu, který náš život utváří a vstupuje do něj. Nalezení Krista, či prohloubení našeho vztahu k němu. Abychom uvěřili v Ježíše jako Krista a abychom skrze tuto víru získali věčný život. Ano, možná bude někdo přiveden k víře, možná bude víra dalších posílena a upevněna…

Proč se některé věci dějí?, ptáme se. Pán Ježíš nás učí, že prvoplánové odpovědi nemusejí být vždycky správné. Zkusme jít na hlubinu. Nechme do naší situace promlouvat Boží slovo. Ptejme se, hledejme a zároveň prosme, aby se i v tom, co nás nyní všechny zasáhlo, zjevily velké skutky Boží. Abychom my i další lidé poznávali Ježíše jako Krista, jako toho, který přišel od Boha. Toho, který vstupuje do našeho života se svou uzdravující a zachraňující mocí. Toho, jenž přináší spásu. AMEN.

 

A ještě několik podnětů ke společným modlitbám na základě výzvy Ekumenické rady církví.

Modleme se:

– za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných,

– za všechny mocné tohoto světa, za členy vlád a úřadů a za všechny, kdo se snaží skrze preventivní opatření zabránit eskalaci šíření epidemie,

– Za všechny lidi dobré vůle, aby respektovali nutná preventivní opatření, chovali se zodpovědně k sobě i ve vztahu k druhým, nepodléhali panice, zoufalství a rezignaci, ale nacházeli potěšení a naději v Pánu Bohu a přijetí a porozumění v kruhu svých blízkých,

– za lékaře, zdravotní sestry, zdravotnické záchranáře, hasiče, vojáky a policisty a mnohé další pomáhající profese, které přicházejí do styku s lidmi a jsou zvláště v těchto dnech vystavené náporu fyzickému i psychickému, aby měli dostatek síly a také odvahu vydržet a nepodléhali rezignaci,

– za děti, studenty, aby měli v této době sebedisciplínu k učení a zvládali úkoly na ně kladené, aby nepodléhali pasivnímu trávení volného času a zahálce, ale nacházeli inspiraci k vlastnímu rozvoji,

– za učitele, aby dokázali správně motivovat žáky a studenty k samostudiu,

– za církve, duchovní a pastorační pracovníky, aby i v době zavřených kostelů, měli srdce otevřené pro lidi v jejich potřebách a mohli moudře a správně využít všech dostupných prostředků ke zvěsti evangelia prostřednictvím internetu, pastoračních rozhovorů, telefonů či jiných komunikačních kanálů,

– za pokoru a odevzdanost celé situace Pánu Bohu, za ochranu před nákazou, za milost pokání a novou orientaci na nepomíjející hodnoty v životě mnohých lidí.

Amen.