Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

v souvislosti s epidemií koronaviru se nyní nalézáme v situaci, jakou nikdo z nás nepamatuje a nezná. Z médií se na nás valí množství informací, které působí až poplašně a depresivně. Aby ne, tohle není žádná legrace, žádné bojové cvičení, žádná hra. To je dost šílená skutečnost současného světa, v níž všichni žijeme. Co s tím? Nevíme si příliš rady a tak mnozí podléhají panice a jiní naopak všechno zlehčují. Ani jedno není na místě. Zkusme najít optimální cestu, jak za dané situace žít a co činit, či naopak nečinit.

Nevíme, proč se právě toto děje. Nerada bych hledala laciné odpovědi na tuto otázku. Ono proč, nechme zatím otevřené. Ovšem s tím, že si můžeme být jisti, že Hospodin o tom všem ví a že nás nenechá opuštěné napospas zlému. Že nepřestala platit dávná Boží ujištění, s nimiž se k nám Pán sklání a říká:  Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (Izajáš 41,10) Je důležité Mu cele důvěřovat a v této důvěře, víře a lásce k Bohu žít své dny. To je to základní a z toho se pak bude odvíjet vše další. Právě tehdy nám pak Bůh ze své milosti může i to těžké proměnit tak, aby nám to sloužilo k dobrému. Vždyť platí ono slovo, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému. (viz. Římanům 8.28)

Nacházíme se v karanténě, je to jistě nepříjemné, je však třeba všechna přijatá opatření v každém případě respektovat. Možná, že se však pro nás zároveň s tím něco důležitého otevírá. Možná je příhodné, že se tyto věci dějí právě v postní době. Ta je přece časem, kdy jsme zváni, abychom se více přiblížili ke svému Bohu. Abychom otevřeli svá srdce Pánu Ježíši Kristu a svým životem ho následovali lépe a intenzivněji než dosud. Není teď k tomu právě nyní ona dobrá příležitost? Všechno, co se teď odehrává, nás nutí zastavit se, vyjít ze zaběhaného kolotoče života, opustit zažité stereotypy. Zamyslet se. Přehodnotit, co je důležité, co nikoliv. Najednou máme více času. Nelze jít někam za kulturou, nelze se setkat s přáteli, zavřená jsou sportoviště i nákupní centra. Život jakoby se náhle zastavil. To ale není pravda! Život pulzuje dál a možná je toto novou možností zhluboka se nadechnout a vnímat barvy života a dary, které nám Pán Bůh dává a které za běžných okolností často nedokážeme vidět. Radovat se z nich, děkovat za ně. Můžeme být více se svým Bohem. Nelze jít na bohoslužby? Nelze! Ovšem možnost soukromé modlitby a četby Písma sv. nám nikdo nevzal. Naopak, lze jí nyní popřát více prostoru. Namísto planého strachování všechno svěřit Pánu v důvěrných modlitbách. Odevzdat Mu také své blízké, se kterými nyní nemůžeme být v úzkém kontaktu. Odevzdat Mu nemocné a osamělé i všechny ty, kteří pomáhají. Možná jsou takovéto modlitby to úplně nejvíc, co v dané chvíli můžeme pro sebe i pro ostatní učinit.      

Ano, být více v Boží přítomnosti a zároveň být více také se svými blízkými. Povídat si, sdílet své radosti a starosti, i spolu být v tichu… Být spolu a nikoliv se vzájemně míjet v čase a prostoru. Přiznejme, že v rychlém běhu současného života se právě takto nejednou vzájemně míjíme. A to je veliká škoda. Možná, že nyní máme novou příležitost to změnit. Že jste osamělí a nyní tím více izolovaní? Existují přece vymoženosti moderní komunikační techniky. Minimálně telefon má asi většina z nás. Tak proč nezavolat, nepozdravit, chvíli nepopovídat? Třeba i tomu, s kým jsme už dlouho nehovořili. Takový telefonát může přinést nečekané potěšení, vytrhnout z chmurného rozpoložení. A třeba jsme už dávno nenapsali nikomu žádný dopis, či pohled. Další způsob, jak druhého pozdravit, povzbudit a zároveň přinést kus radosti také sobě.   

To jsou jen některé z možností, jak uchopit tento čas. Vím, že mnozí z Vás, kteří jste zdravotně v pořádku, nabízíte i fyzickou pomoc, třeba s dovozem nákupů, šijete ochranné roušky apod.  Zase je v tom ono naplnění smyslu postního času, přiblížení se k Bohu i k bližnímu. Skutek lásky, kterou následujeme Pána Ježíše Krista.

Přesto, že se nemohou konat pravidelná shromáždění a bohoslužby, zůstává tu pro Vás i církev. Naše diakonická služba nadále funguje. Sice nyní, kvůli zachování ochranných opatření, neprovádíme úklidy domácností, tím více nám však zůstává kapacity na donášku obědů, nákupů nebo zajištění léků. Pro individuální rozhovory na faře a modlitbu jsou Vám k dispozici sestry kazatelky  Mgr. Šárka Bažantová a Dita Bašková. Já sama patřím kvůli své nemoci do rizikové skupiny, musím být velmi opatrná. Nemůžu tedy sloužit individuální pastorací ve sboru, či pastoračními návštěvami, ale pokud si chcete popovídat, můžete mě kontaktovat telefonicky. Kdybych nemohla telefon právě v dané chvíli zvednout, ráda Vám později zavolám zpět. Aspoň takto můžeme spolu být v kontaktu a vzájemně se povzbudit. Na našich internetových stránkách pak budete moci každý týden najít zamyšlení nad biblickými texty a modlitbu. Tato zamyšlení a modlitby můžeme zájemcům posílat i formou e-mailu, či vytištěné vhodit do poštovní schránky. Kontaktujte nás, prosím, na telefonních číslech: 603444151 (farářka Lada Kocourková), 737762161 (kazatelka Šárka Bažantová), 777608048 (kazatelka Dita Bašková-Kačírková).

Sestry a bratři, nalézáme se v nelehké situaci, ale navzdory tomu snažme se dál žít co nejsmysluplněji své dny. Bez paniky a zbytečných obav, v důvěře v Hospodina, v lásce ke Kristu a k našim bližním. Tímto způsobem lze přestát i velmi těžké zkoušky. Vždyť Bůh sám nám bude pomocí, dodá nám odvahy a síly a i to zlé promění tak, aby nám sloužilo k dobrému.                                   

Vaše farářka Lada Kocourková