Vzkříšení Lazara
Biblický text: Jan 11, 1-46
Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen! Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal. Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
Kázání – 5. neděle postní – 29. března 2020
Biblický text: Jan 11, 1-46 – Vzkříšení Lazara
Milí přátelé v Kristu, sestry a bratří, pokoj Vám,
dnešní evangelium nám může být velkou posilou. Jistě pro tento čas, kdy netušíme, jak se dál bude vyvíjet celosvětová epidemie, jak dlouho ještě potrvá karanténa, a co vše tato situace přinese. Posilu z tohoto svědectví Písma ale budeme moci čerpat také, až toto období pomine. Pro všechny další časy, které přijdou. Evangelista Jan nám zde přináší zvěst o zachraňující Boží lásce. O tom, že tato láska k nám přichází a dává se nám v Ježíši Kristu. A že je silnější než smrt. Pojďme si o tom povědět trochu víc.
Lazar, a jeho sestry Marie a Marta z Betanie. S Ježíšem je vázalo pouto upřímného přátelství. Když u nich Ježíš pobýval, Marie pozorně naslouchala Jeho slovům a Marta o něj obětavě pečovala. Ježíš tyto své přátele velmi miloval. Tím více zarazí, že nespěchá okamžitě na pomoc, když mu sestry vzkážou, že jeho přítel Lazar onemocněl. Proč je tomu tak? Kdybys tu byl, nebyl by můj bratr zemřel… Dvakrát zaznívá tahle věta v našem příběhu. Nejdřív ji slyšíme z úst Marty a později ji vysloví také Marie. Je to výčitka? Smutné konstatování? Snad. Možná jsme se někdy v životě k Pánu Ježíši obraceli podobně. Kdybys tu byl, tak by se nepřihodilo to a to. Stane se něco bolavého a my máme pocit, že Pán o tom neví, že nás zanechal opuštěné. Kdybys tu byl, nebyl by můj bratr zemřel… V těch slovech je ale zároveň vyjádřena víra v Ježíšovu velikou moc. On od nás může vzdálit zlé, může uzdravit, pomoci nám ve složité situaci. To je správná víra. V Písmu je tato Ježíšova moc dosvědčena nejednou. Ježíš nám však chce ukázat k věcem ještě daleko větším. Proto otálí, Proto se nevydá do Betanie hned, ale až po dvou dnech. To aby se mohla naplno zjevit velikost a moc Boží lásky, aby skrze ni byl Boží Syn oslaven. Aby nejen Marie, Marta a Lazar a lidé kolem nich mohli poznat, kdo k nim v Ježíši přichází, ale abychom to mohli pochopit a poznat i my. Abychom nahlédli, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a jeho moc přesahuje každé pomyšlení. Abychom v něho mohli uvěřit a tak získat život, který nepomíjí.
Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Toto je, soudím, nejdůležitější věta našeho textu. Ježíš ji říká Martě a vzápětí potvrzuje činem nad jiné mocným. Vzkříšením Lazara. Jeho přítel odpočíval už čtyři dny v hrobě. Podle tehdejších představ se po smrti duše ještě tři dny vracela nazpět k tělu. Jenže tady nastal už den čtvrtý. To byla beznadějná situace. Tělo v rozkladu a hrob zabedněný těžkým kamenem. Tady už nemělo smysl cokoliv dělat. Tady už smrt byla definitivní. Do celého dění však právě v tomto okamžiku vstupuje Ježíš a Jeho moc na to stačí. Přemáhá smrt. Pouhým slovem. „Lazare, pojď ven!“ a Zemřelý vyšel,
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Podobně může Ježíš vzkřísit i nás – už tady a teď. On nás chce takto vzkřísit a dostat z hrobu, protože nás miluje. Je psáno, že Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Za jména těchto lidí si můžeme dosadit každý své vlastní jméno. I na nás den za dnem znovu a znovu útočí různé zlé věci, aby nás pohltily, obklopily temnotou, podobnou temnotě hrobu. Máme však vědět, že také vůči nám se Ježíš zachvívá soucitem a láskou – znovu a znovu nás chce pozvednout k životu. Už nyní jsme voláni ze smrti k životu. Ježíš stojí před námi a říká: …Pojď ven! Volá každého z nás: Vyjdi ven z hrobu své lhostejnosti, pýchy, sobectví, hříchu, z chaosu, v němž žiješ, z beznaděje, smutku a strachu. Vyjdi ven z temnoty na světlo, ze smrti k životu! Přijmi ten dar, raduj se z dobrých věcí, které ti zde na zemi Pán Bůh dává, raduj se z nich a žij! Bez obav a v pokoji.
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Ale tím Ježíšova moc zdaleka nekončí. …každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Vzkříšení Lazara je jen předzvěstí onoho slavného Kristova vzkříšení. Lazar vstal z hrobu, žil tu na zemi určitý jemu vyměřený čas, a poté znovu zemřel. Také my zemřeme, to je základní běh našeho času. Pozemské žití je ohraničeno narozením a smrtí. Ano, zemřeme, ale přesto smrt nad námi nebude mít poslední slovo. Nemusíme umřít na věky. Ježíš zázrak vzkříšení Lazara učinil kvůli nám, abychom uvěřili v jeho moc a lásku. V Kristově vzkříšení je ovšem mnohem víc. Kristus už neumírá, smrt nad ním nepanuje. Spolu s ním jsou zváni k věčnému životu i všichni lidé. Každému, kdo uvěří, se tento život otevírá. Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
Ježíš je Kristus, Boží Syn miluje nás a má moc pozvednout nás ze smrti k životu. Tady a teď a na věky. Ovšem je jen na nás, zdali v tuto Boží lásku a moc uvěříme. Zdali ve víře přijmeme Ježíše Krista jako svého Zachránce a Spasitele. Boží láska v Kristu tu je a zůstává pro nás, avšak nikomu se nevnucuje. Jen se ptá: Věříš tomu? Tato otázka patří nejen Martě, ale i každému z nás. A na každém z nás je, jak na ni odpoví.
Boží láska k nám přichází a dává se nám v Ježíši Kristu a je silnější než smrt. Živá víra ví, že, Kristus nás už nyní vyvádí z našich různých temnot ke světlu a plnému a radostnému životu. A také ví, že On s námi zůstane i ve smrti, aby nás jeho láska povolala k životu, který nepomíjí. Kéž nás toto poselství evangelia o vzkříšení Lazara posiluje a naplňuje pokojem.
AMEN
Modlitba pro tento čas:
Bože,
celý národ šije roušky, aby zakryli svou tvář, Ty však svou tvář neskrývej.
Lidé se bojí podat si ruku, Ty však svou nenech v kapse.
Lidé se uzavírají do pevností svých domovů, Ty se však od nás neodtahuj.
Ať se necháme nakazit Tvou vírou.
Ať si předáme Tvoji naději.
Ať se mezi námi šíří Tvá láska, rychleji než koronavirus.
Amen