Včera byla KVĚTNÁ NEDĚLE a tak je tu další zamyšlení nad evangeliem vážícím se k tomuto času:
Matouš 21, 1-11, Ježíšův vjezd do Jeruzaléma
Milí přátelé v Kristu, sestry a bratří, pokoj vám,
Květnou nedělí se začal svatý velikonoční týden. Jeho jednotlivé dny nám připomínají závěr Ježíšovy pozemské cesty. Všechny ty události, které se tehdy odehrály a které vyvrcholily křížem na Golgotě. Však se často právě na Květnou neděli čtou při bohoslužbách Pašije. Na začátku bohoslužby pak bývá čteno evangelium o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Celé to dění symbolicky vzpomínáme obřadem kladení ratolestí ke stolu Páně. Tak jako tenkrát, když se Ježíš ubíral v doprovodu svých učedníků do Jeruzaléma, aby tam naplnil své poslání. Lidé odsekávali ratolesti stromů a spolu se svými plášti mu je kladli na cestu. Vítali tím přicházejícího Krále.
Byl to však prazvláštní průvod. Učedníci na Ježíšův pokyn obstarali oslátko a místo sedla na ně položili své pláště. Ježíš se na oslátko usadil a mlčky vjížděl do Jeruzaléma. Takhle že přijíždí král? Ten přece vstupuje na scénu úplně jinak. Triumfální spanilou jízdou. V plném lesku nádhery a bohatství. Za řinčení zbraní, obklopen gardou vojáků a svitou podrobeného služebnictva. Ze hřbetu koně, či ze zlatého kočáru blahosklonně kyne zástupům. Dává najevo svou absolutní moc. A tady? Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslíčku jako ponížený, chudý, tichý král. Tak jiný, než všichni ostatní králové a vladaři, co kdy prošli tímto světem. Podivné! Vždyť je to přece král poslaný na svět samým Bohem. Neměl by tedy být jeho vstup o to zářivější a triumfálnější? Vždyť tento král všechny ostatní krále a vladaře neskonale převyšuje.
A přece se tak děje právě proto, že Ježíš je Král králů a Pán pánů. Právě proto takto přijíždí do Jeruzaléma. Jde o znamení, že se v Ježíši z Nazaretu naplňují dávná proroctví. „To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“ Král Bohem poslaný je totiž zcela jiný král. Oslátko nám ukazuje, že On je Králem spásy. Nespoléhá na mocenské prostředky ani na bohatství. Jediné o co se opírá, je moc Boží. Proto přichází jako pokorný a bezbranný Kníže pokoje. Neprosazuje se násilím, či propagandou. Jeho programem není ovládnutí a podrobení si davů, nýbrž tichá obětavá služba. On se ujímá všech chudých, bezbranných, ponížených, hladových, utlačovaných, bezmocných lidí, všech jakkoliv trpících a strádajících. Jejich úděl bere na sebe. Přichází ve jménu Hospodinově, aby za svůj lid i svět obětoval sám sebe. Přichází ve jménu Boží milosrdné lásky, aby šel dobrovolně na kříž a za každého z nás trpěl a zemřel. „Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“
Ježíš přijíždí do Jeruzaléma a ti z lidí, kteří nebyli hluší a slepí, rozpoznali v tom jeho zvláštním příjezdu znamení. Rozpoznali, že se v něm dávná proroctví naplňují. Král králů, kterého svému lidu slíbil poslat sám Hospodin, je tu. A proto ho mnozí vítají a kladou mu na cestu své pláště a zelené ratolesti. A také volají Hosanna! To není jen provolání slávy, v tom zvolání se ozývá ozvuk původního významu, který toto slovo mělo. Prosba adresovaná Hospodinu: Pomoz již! Zachraň nás! Kdo jiný by nás také mohl zachránit? Kdo jiný by nám mohl účinně pomoci, než Bůh a ten, jehož On nám k záchraně a pomoci poslal!? Pán Ježíš.
Víra v Ježíši přijímá Krále, který přichází ve jménu Hospodinově. K němu se upíná, v něm skládá všechny své naděje. Jemu cele důvěřuje a podrobuje se jeho vládě. A také tohoto tichého, pokorného a trpícího Krále následuje na cestě. Jak? My přece nejsme spasitelé a nejsme posláni obětovat své životy na kříži k záchraně světa. Ne, nejsme, jenže také nás na naší cestě životem potkávají různé kříže a trápení. Často bychom se chtěli jakémukoliv utrpení vyhnout. Život mít stále radostný a šťastný. Takový je jistě pro nás připraven. Ovšem ne tady na zemi. To až jednou v nebi, které nám svou obětí na kříži a vzkříšením otevřel právě Kristus. Zde na zemi se však křížům a trápením vyhnout nelze. Můžeme je ovšem pokorně přijmout a v následování Ježíše Krista nést. Mně osobně v těžkých chvílích pomáhá, když si vzpomenu na tohoto Krále, který kdysi přijel do Jeruzaléma na oslátku. Na Krále od Boha nám poslaného, jenž přijal nejtěžší ze všech křížů. Neuhnul z cesty a nesl jej až do konce, aby na něm za nás zemřel. On tolik trpěl, kvůli nám, kvůli tobě i kvůli mně. Tak proč já bych v tomto světě nemohla také chvíli trpět, proč bych zrovna já měla být zbavena všech křížů? Kristus přece protrpěl daleko víc, než si vůbec dokážeme představit. A tak i já ten svůj kříž zkusím pokorně přijmout, nebudu se mu vzpírat. Také tím budu následovat Krále spásy. A možná se i nějak tajemně podílet na Božím spásném díle, kdo ví? Co však vím určitě je, že On v tom všem bude se mnou. Laskavý, milující, Král, který přišel sloužit a dal svůj život jako výkupné za mnohé. I za mě. „Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“
Sestry a bratři, kdybychom mohli být letos o květné neděli v kostele, budeme symbolicky klást ke stolu Páně rozkvetlé ratolesti. Možná, jsme si mnozí na květnou neděli nějaké kočičky přinesli domů. Ale to je jen symbol. Hezký, ano, ale Ježíš po nás chce něco daleko důležitějšího. Možná, že si to právě nyní, když slavíme Velikonoce jinak, než jsme zvyklí, dokážeme více uvědomit. Ježíš po nás chce, abychom mu kladli ne pouhé větvičky, ale abychom mu dali svá srdce. Přichází i k nám, ten tichý a pokorný Král. A my jsme zváni, abychom se otevřeli jeho lásce. Přijali ho, poslouchali a v důvěře následovali. S pohledem upřeným na Něho pak dokážeme přijmout i svá nejrůznější trápení a kříže a v jeho síle je nést. A On nás neopustí a jeho milostiplná moc nás bude provázet každým dnem. AMEN