Zamyšlení pro čas velikonoční
Biblický text: 1 Korintským 6:14 Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.
Velikonoční doba nám připomíná ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Jako křesťané se k těmto událostem opětovně vracíme, čteme o nich z Písma, rozmýšlíme nad nimi. Někdo klade větší důraz na Kristův kříž a vzkříšení ponechává tak nějak stranou. Jiný by naopak radši o kříži neslyšel, ale Ježíšovo zmrtvýchvstání si připomíná s potěšením. Ukřižování a vzkříšení však nemůžeme stavět proti sobě. Nelze zdůrazňovat jedno na úkor druhého. Obojí k sobě neodmyslitelně patří. Obojí má pro nás nezastupitelný význam. Jak napsal známý český biblista profesor Jan Heller: „Bez ukřižování by nebylo vzkříšení a bez vzkříšení by ukřižování bylo jen branou do zoufalství.“
Existují však lidé, kteří jsou sice ochotni připustit, že Ježíš z Nazaretu byl ukřižován, ale nad jeho vzkříšením jen nevěřícně kroutí hlavou. A tu nejde jen o ateisty, takové lidi najdeme i mezi členy církví. Ježíšovo vzkříšení nedokážou přijmout jako skutečnost. K této otázce se staví přinejmenším rozpačitě.
Tento postoj je svým způsobem pochopitelný, protože vzkříšení je velké Boží tajemství. Nikdy ho nemůžeme zcela obsáhnout. Za jeho oponu nikdy nepronikneme – proto v té souvislosti také mluvíme o víře. Bez víry se zde neobejdeme. Pouze vírou můžeme vzkříšení přijmout jako skutečnost. K víře jsme zváni. Skrze ni pak může v našich životech zářit mocné světlo naděje.
„Je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých.“
(Lukáš 24,46) Tato slova došla svého naplnění. Kristus, který byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, nezůstal v hrobě, třetího dne byl vzkříšen. Učedníci se o tom mohli na vlastní oči přesvědčit, když se jim Ježíš po svém vzkříšení zjevoval. Když se s ním mohli setkávat, jako s živým Pánem. Vždyť ani oni zprvu nevěřili a byli plni strachu. Vzkříšení je totiž zcela novou skutečností. Do té doby se nikdy nic podobného nestalo. Vzkříšení je něco jiného než resuscitace mrtvého. Nejde o návrat do starého dřívějšího života. Ježíš je týž, který tu na zemi žil, trpěl a zemřel, a přece jiný. Například už pro něho neplatí naše kategorie prostoru a času. Vzkříšení je průlomem nového života do naší existence. Tento nový život nelze odvodit z ničeho, co tady známe, s čím tu na zemi můžeme disponovat. A zase si dovolím ocitovat slova bratra profesora: „Kristovo vzkříšení je Boží zásah do běhu dějin i přírody…Je to div a nezbývá než se divit.“
Neexistuje však důkaz, který by víru ve vzkříšení podepřel. A vzhledem k tomu, co již bylo řečeno, vlastně žádný takový důkaz ani existovat nemůže. Vzkříšení je div a nezbývá, než se divit. Nedovedeme to lidským rozumem pochopit. Nedovedeme to vysvětlit. Ve zprávě o Kristově vzkříšení jsme konfrontováni s něčím, co přesahuje naše rozumové i jiné schopnosti. S něčím, co se vymyká každé naší představě o hmotné skutečnosti. Je to paradox, je to iracionální, logicky neuchopitelné. Vzkříšení je a zůstane tajemstvím a jako takové je lze buď odmítnout, nebo ve víře přijmout, ale nemůžeme je zkoumat.
Tomu ovšem, kdo uvěří a zvěst o Kristově vzkříšení přijme, se spolu s tím otevírá nový výhled. Kristovo vzkříšení má netušenou důležitost pro život každého z nás. Je to událost kosmického významu. Není to jen událost, která se kdysi dávno odehrála, avšak pro nás už neměla žádné důsledky.
V Kristu Bůh sám sestoupil do smrti, podstoupil ji a tím ji přemohl. Kristus přemohl smrt. Svoji i tu naši. A jako smrt už nepanuje nad Kristem, tak už nemůže panovat ani nad námi. Už nad námi nemůže mít konečné slovo. Apoštol to vyjadřuje takto: „Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.“ Jak je to možné? Jak se to může stát? Nepátrejme! Stejně se nedopátráme a rozumem, smysly, schopnostmi nepochopíme, neuchopíme, na kloub tomu nepřijdeme. Zkrátka je to div a div to bude.
Kolem sebe vidíme, jak je vše pod mocí smrti. Vše živé v proudu času pomalu ke smrti spěje. Vnímáme, jak nevratný tenhle zákon zániku je. Proto je tak těžké uvěřit, že by tomu mohlo být jinak. Bůh nás však Kristovým vzkříšením od zákona nevratnosti osvobozuje. Kristovo vzkříšení je průlomem a jím počínaje už smrt neznamená definitivní konec všeho. Už není konečnou tečkou za životem. A opět je bezpředmětné bádat nad tím, jak přesně to s námi a s celým vesmírem Bůh zařídí, stejně bychom nic nevybádali. Netřeba pátrat po podrobnostech, jak to všechno bude. Má nám stačit, že víme o Kristu – zemřel a vstal z mrtvých. Z toho pro nás plyne ona obrovská naděje. Věříme-li v Boží dobrotu a lásku, pak si můžeme být jisti, že také nás Bůh přes temnou rokli smrti bezpečně provede a za ní že nás bude čekat jeho milost, odpuštění, pokoj a radost. „Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.“
Milí přátelé, přeji Vám, aby ve Vašich životech zářilo mocné světlo naděje, která plyne z víry v Kristovo vzkříšení. Požehnaný velikonoční čas!
Vaše Lada Kocourková