Chval, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Napjals nebesa jak stanovou plachtu,
nad vodami jsi zbudoval své síně.
Zemi jsi založil na jejích základech,
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,
nad horami stanuly vody.
Hory se zvedly do výše,
údolí se propadla v místech, kdes jim určil.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé,
v něm nespočetné hemžení živočichů.
Pramenům dáváš stékat v potoky,
které plynou mezi horami.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,
ve větvích švitoří svou píseň.
Stvořil jsi měsíc, aby vyznačoval čas,
slunce ví, kdy má zapadnout.
Chval, duše má, Hospodina!
(Z žalmu 104)
